Historie basketbalu v Prostějově

Almanach k 60-ti letům basketbalu v Prostějově

( vytvořeno v roce 2010 )

 

Úvod

 

      Basketbal v Prostějově urazil za dobu svoji existence velký kus cesty.Od doplňkového sportu členů Sokola či studentské zábavy se stal na dlouhou dobu jedním z mnoha sportů, které bylo možné v našem městě provozovat. Kromě několika posledních let nikdy tento sport nepatřil k předním, výkony byly spíše průměrné.Klub basketbalu TJ OP Prostějov byl vždy ve stínu tradičních sportů  – kopané a  ledního hokeje, které občas v popularitě stíhal volejbal žen či box. Za zmínku stojí návštěvnost sportu ve městě, ta byla, pokud sportovci odváděli dobré výkony vždy vysoká, s potěšením můžeme konstatovat, že toto vydrželo dodnes. Příčin toho, že se basketbal neprosadil bylo několik : ve městě nebyla nikdy pro basketbal hala, která by byla basketbalistům základnou. Vždy se hrálo v malých, rozměry nevyhovujících tělocvičnách, neustále jsme byli někde hosty. Z Prostějova se skoro vždy  jen odcházelo. Logické byly odchody na vysokou školu, na vojnu či za novou existencí: prací, rodinou či emigrací. Byly však odchody, které bolely, to když nám větší kluby „přetahovaly“ naše nejlepší odchovance. K nejbolestivějším ztrátám musíme  připočítat předčasná úmrtí, většinou velmi mladých lidí, úzce spjatých s prostějovským basketbalem.Basketbal v Prostějově má, pokud se to tak dá nazvat, svoje zákonitosti. Výkonnost družstev mužů  po většinu popisovaného období pomalu, leč neustále stoupala. U mládeže docházelo k obdobím vzestupu a poklesu, to v závislosti na tom, jak zdatné byly jednotlivé ročníky a jak kvalitní byli trenéři.Mládež u klubu byla kromě prvních desetiletí nepřetržitě, oddíl byl schopen vždy vychovat nejenom budoucí hráče,ale i trenéry, rozhodčí a funkcionáře. Zcela specifické jsou cesty basketbalu žen : již  třikrát došlo k rychlému vzestupu ženských týmů, bohužel stejně rychlý byl i konec, udržet basketbal žen v Prostějově natrvalo je  doposud nesplněným cílem. Určit nějaké konkrétní datum, kdy organizovaný basketbal v Prostějově vznikl, je zřejmě nemožné. I když vedení basketbalového klubu bylo známo, že počátek tohoto sportu je spojen s rokem 1931, rozhodl výbor již v roce 1960, že za počátek organizovaného basketbalu bude v Prostějově považován rok 1950. K oslavě první dekády činnosti byl uspořádán turnaj. V roce 1980 pořádal tehdejší oddíl košíkové TJ OP Prostějov mezinárodní turnaj. Při této příležitosti  byl vydán  sborník , kde byl učiněn první pokus o zpracování tématiky historie. V roce 2000 jsme se již drželi této tradice. Po šedesáti letech   tak slavíme ne zcela historicky přesný okamžik vzniku,ale o to tu zřejmě nejde. Pojďme se podívat na historii basketbalu v Prostějově, jak běžel čas, vzpomeňme  doby prvotních začátků , úspěchy či prohry, připomeňme  osoby, které se na tomto procesu podílely.

 

30.  a  40. léta – prehistorie basketbalu

 

      Ze sokolských kronik můžeme vyčíst, že první družstvo basketbalu v našem městě bylo ustaveno v roce 1931. Byl to ženský tým Sokola I Prostějov, prvními trenérkami byly sestry Slezáková a Sedláčková. Družstvo odehrálo několik zápasů a turnajů, bohužel v župě nebyli soupeři. Zprávy mizí po roce 1935, příčinou byl zřejmě nedostatek peněz. Z té doby se zachovalo jméno první rozhodčí, jmenovala se Konečná. Mužský basketbal je neodmyslitelně spojen v Prostějově se jménem učitele na reálném gymnáziu – Vlastimilem Kučerou. Ten pocházel z Brna, kde basketbal hrál. Kromě svých studentů získal pro basketbal i řadu aktivních sportovců, především volejbalistů, byl také u zrození prvního , venkovního basketbalového hřiště, které bylo v místě dnešních tenisových kurtů na Sportovní ul., kde v té době byly volejbalové kurty. V roce 1940 byl založen první mužský oddíl košíkové.Bohužel válečná doba podobným aktivitám nepřála, krátce po vzniku klubu byla činnost Sokola zakázána. Vznik organizovaného basketbalu byl tak o desetiletí odložen. Vlastík Kučera však působil jako neúnavný propagátor basketbalu na škole, kde učil. Vytvořil reprezentační družstvo školy, jehož největším úspěchem bylo 3.místo na přeboru středních škol v Brně v roce 1943.  V profesoru Kučerovi se postupně přidali další zanícenci pro tento sport, především Vincent Ščudla a Karel Kotyza. Úspěch středoškoláků v Brně podnítil snahu realizovat se ve sportovním klubu, podporu našli basketbalisté v TJ Haná, a to až do konce války. Ing. Miroslav Sytař byl jedním z iniciátorů tohoto spojení. Po válce v Prostějově pokračoval basketbal především jako sport studentů. Toto období se však stalo základem pro vznik organizovaného basketbalu, ve městě byl dostatek zájemců o tento sport, co bylo hlavní, nechyběli propagátoři a trenéři, ti se rekrutovali z řad učitelů středních škol.

 

 

 

50. léta – vznik organizovaného basketbalu

 

      Léta vzniku organizovaného basketbalu jsou neodlučně spojena se jmény pedagogů středních škol. Byli to především František Zapletal, Vladimír Zeman, Rudolf Svoboda a další. V roce 1952 vznikla sportovní škola dorostu v košíkové při střední průmyslové škole stavební, hlavně zásluhou profesora Zapletala. V jeho výběru se objevují poprvé jména Břetislav Műller, Pavel Lasovský, Václav Teprt . Pod hlavičkou střední průmyslové školy stavební se toto družstvo zúčastnilo jako vítěz Moravy celostátního turnaje v Pardubicích, kde obsadili 5.místo. Tento úspěch se stal impulsem pro vznik řady družstev dospělých v okrese Prostějov : vznikají kluby Sokol Bedihošť, Sokol Určice, Sokol Kostelec n.H. a Hanácké železárny. Tato družstva, spolu s družstvy prostějovských středních škol uskutečňují okresní přebor. V roce 1956 se vytváří družstvo mužů, které hraje přebor Severomoravského kraje. Družstvo je složeno z bývalých členů sportovní školy dorostu v košíkové, doplněné odbíjenkáři OP Prostějov a házenkáři z Bedihoště a Kostelce. Ve stejné době je však nečekaně zrušena sportovní škola dorostu a slibně rozbíhající sport čelí odchodu hráčů, a to jak k jiným sportům, tak řada chlapců nastupuje na  vojnu. Po návratu  Vladimíra Běhala z vojenská služby  vzniká po dohodě s Vladimírem Zemanem sportovní klub košíkové pod hlavičkou TJ OP Prostějov, v této podobě přetrvává dodnes i když soustřeďuje pouze ženskou část basketbalového hnutí. V roce 1960 se vedení oddílu rozhodlo, že za rok vzniku organizovaného basketbalu bude považován rok 1950 a k tomuto výročí uspořádal turnaj za účasti 8 týmů. Naše družstvo mužů hrálo do té doby v Olomouckém kraji, po reorganizaci bylo převedeni do Jihomoravského kraje. Týmy byly rozděleny do dvou skupin, hrálo se na letní tělocvičně a v sokolovně. Do finále se probojoval náš tým, soupeřem mu byl VAAZ Brno, který zvítězil o 12 bodů . Tento tým se stal na dlouhých 30 let naším tradičním rivalem, někdy měli navrch hráči VAAZ Brno, jindy my.

V tomto období se pod vedením profesora gymnázia V.Zemana vytváří základ družstva žen a začíná první velmi úspěšná etapa. Většina hráček se rekrutovala ze základní devítileté školy v Bedihošti, ty byly jako žákyně přebornicemi Olomouckého kraje. Toto družstvo se probojovalo do II. národní ligy, kde po 4 roky svádělo boje o 1.místo, především s týmy Kyjova a Přerova. Hráčka Prostějova Marie Orálková se stala juniorskou reprezentantkou ČSR. Družstvo tvořily hráčky : Dušková, Kotyzová, Burešová, Berezová, Pázlerová, Matějíčková, Petýrková, Hana a Eva Šamánkovy, Hrubanová, Orálková, Václavíková, Zapletalová, Storová, Poláková a další. Členkou reprezentačního výběru juniorek ČSR se stala Marie Orálková. Ta později přestoupila do klubu VŠ Praha, kde se stala kapitánkou, poté hrála za ligový Přerov, kde tragicky přišla o život.V roce 1959 začínají hráčky odcházet na vysoké školy, zmíněná Orálková do Prahy, Pázlerová do Brna, ta později hraje nejvyšší soutěž za Kyjov, po svém provdání do Rakouska pokračuje v basketbalové kariéře ve Vídni.Zapletalová odešla do Královopolské Brno a Matějčková do Opavy.Shodou okolností z Prostějova odchází i úspěšný trenér Zeman, získal místo učitele na pedagogické fakultě v Olomouci a končí s trénováním. První, velmi úspěšné družstvo žen tak rokem 1960 v Prostějově končí, zbytek hráček přechází do Olomouce.

 

 

60. léta – hledání cesty

 

     Po období krize způsobené zrušením sportovní školy dorostu a odchodem hráčů na vojnu, začal opět mužský basketbal nabírat dech. Z vojny domů se postupně vrací Václav Teprt, Ladislav Hudeček, Pavel Ziegler, posléze Břeťa Műller, Honza Salaj a další a daří se vybudovat silný tým. V roce 1963 se podařil postup do krajského přeboru I.třídy , tedy třetí nejvyšší soutěže. Další rok se soutěže reorganizovaly a našim hráčům díky souběhu smůly postup těsně unikl, což mělo za následek, že někteří hráči s basketbalem skončili a šli hrát házenou.

Druhý pokuse o vzkříšení basketbalu žen přišel v polovině šedesátých let. Nejprve Petr Kalabis, po něm Pavel Ziegler dali dohromady nejprve dorostenky, po přechodu do dospělých tým začal hrát nejnižší soutěž na jižní Moravě OP II. třídy.

Po odmlce se v klubu opět objevuje  mládež. Trenérům Ivo Skřekovi a Vladimíru Běhalovi se daří dát dohromady tým mladíků, z kterých se v následujícím období uplatnili jako hráči František Opletal a František Jakubík, který si udržel svoji sportovní formu neskutečně dlouho. Josef Kočí byl prvním rozhodčím z našeho klubu, který získal kvalifikaci rozhodčího 1. třídy a mohl tedy pískat celostátní soutěže.

 

70. léta – nově při práci s mládeží

 

      V roce 1972 se z vojny vrátili František Opletal a František Jakubík, tým posílil všestranný talent a nekompromisní pivot Milan Kumstát, po přestávce způsobené stavbou se vrátil Břetislav Muller. Družstvo hrálo v té době krajský přebor a mělo solidní úroveň.V roce 1980 oddíl pořádá zcela ojedinělou akci : turnaj prvoligových družstev mužů, kde tehdejší přední týmy ČSSR Duklu Olomouc, NHKG Ostrava a Baník Prievidza doplnil sovětský, dnes litevský Žalgiris Kaunas ! Perličkou je, že v dresu Prievidze nastoupil hráč Lubomír Urban, ten se za 25 let ukáže v Prostějově nakrátko jako trenér. Prostějov posílil hráč Suchánek zv. Béďa, který hrál za Ostravu ligu. Za Prostějov nastoupil Pavel Švécar, hráč, který odolal nabídkám věhlasných klubů a nikdy prostějovský basketbal neopustil. V tomto období začíná éra družebních setkání, kdy naši hráči jezdili do Wurzenu v tehdejším NDR, v období 1975 – 1985 se uskutečnilo několik akcí. V době omezeného cestování to byla jedna z mála možností vycestovat do ciziny spojené se sportovním vyžitím.

V týmu žen se daří postup do krajského přeboru I. třídy, zvláště potom, co tým posílil o Majku Skřekovou a Vášu Mazalovou - Kozovou – odchovankyni kroměřížského basketbalu, která zde okusila i nejvyšší soutěž.Tým však postupně opouštěly hráčky, buď na studia či z důvodu sňatku. Když tragicky zahynul při autonehodě trenér Pavel Ziegler, družstvo se rozpadlo. Některé hráčky pokračují s basketbalem v jiných klubech Milena Forstová hrála za Orbis Praha, Anička Melková za Univerzitu Olomouc.

K zásadní změně došlo na poli mládeže. V Okresním domě dětí a mládeže nastoupil do oddělení sportu Petr Kalabis, který se začal věnovat výchově mladých basketbalistů. Na výsledky zapáleného trenéra se nemuselo dlouho čekat. Mladíci se díky systematické přípravě v roce 1977 probojovali do dorostenecké ligy a bojovali o špičku tabulky. Po sezóně bohužel došlo k odchodu nejlepších hráčů do středisek vrcholového sportu – Josef Šťastný a Zdeněk Fridrich odešli do Brna, Emil Remenec ml. do RH Pardubice a Vlastimil Šrot do Olomouce. Úspěšná éra končí odchodem Petra Kalabise v roce 1979, částečně z důvodu rozčarování ze vzniklé situace, částečně z důvodu odchodu na vedoucí místo.V roce 1980 pracuje v klubu družstvo mužů, pode vedením Jana Salaje a Vladimíra Běhala, mladší dorostenci A, trénovaní L.Pospíšilem, mladší dorostenci B, které vedl B.Műller, starší žáci pod vedením Emila Remenece staršího a mladší žáci, které trénoval Václav Teprt. V klubu bylo 6 rozhodčích a přestože pracoval výbor oddílu v čele s předsedou Vladimírem Běhalem.

 

80. léta – opět hledáme jak dál ….

 

      V následujícím období se spíše dařilo mládeži. Je to jediná etapa, kdy v Prostějově nebyl basketbal žen, přesto za zmínku stojí jedna basketbalistka z Prostějova. Monika Műllerová – Gogová zde začínala s basketbalem spolu s chlapci. Hrála postupně za UP Olomouc,Orbis Praha, Lokomotivu Bratislava či Hamburk. Muži v roce 1982 postupují z krajského přeboru II. třídy a soutěž výše, týmu v té době velmi pomohl Ondřej Pavelka, který začal v 15-ti letech hrát s družstvem mužů. Po roce 1983 přestoupil s Jirkou Snášelem do Univerzity Olomouc, Pavelka si později zahrál i v Dukle Olomouc a v Rakousku.V roce 1988 začínáme pořádat Mistrovství Hané, kterého se zúčastňují celky Olomouce, Kroměříže, Přerova, posílené o hráče, kteří v minulosti za toto město hráli. V roce 1990 se nám podařilo tento turnaj vyhrát

V basketbale mládeže se daří zacelit odchod Petra Kalabise. Trenéři Břetislav Műller, Ladislav Pospíšil, Jiří Vítek, Kamil Balák, Sosík, Ivo Novotný, Miloš Forst či  Emil Remenec st. vychovávají celou generaci výborných basketbalistů, klub několik let hraje dorosteneckou ligu. Někteří hráči sice odcházejí, vzniká však generace hráčů, kteří se stanou základem úspěšných let devadesátých. Z odchodů připomeňme bratry Romana a Igora Vítkovi nebo Michala Műllera, který odešel do Olomouce. V klubu hraje současný manažer a jednatel TK Plus Petr Chytil.

 

     

 

90. léta - doba vzestupu

 

      Tato doba byla pro mnohé basketbalové kluby velmi náročná, se změnou politického klimatu dochází ke značným změnám ve sportu. Basketbal v Prostějově se s tím vyrovnává po svém. Na mládež není tolik času ,ale zpět do klubu se začínají vracet hráči, kteří v předchozích letech  v tomto městě vyrůstali a poté se tomuto sportu věnovali profesiálně. Postupně se vracejí Emil Remenec z Pardubic, bratři Igor a Roman Vítkové, z Brna dojíždí na zápasy pivot Pavel Svobodník. Odchod v tomto období je již jen jeden , nejvyšší soutěž jde hrát Pavel Buriánek, příchody kvalitních hráčů jsou charakteristické pro celé období. V roce 1992 se daří postoupit do II. národní ligy, kde jsme se drželi, přes reorganizaci na 3.ligu, deset let. Dochází ke změně ve vedení klubu, nastupuje nový předseda Zdeněk Larva a daří se získat prostředky, díky jimž mohou basketbalisté hrát v tělocvičnách odpovídajících rozměrů, nejprve v tělocvičně ZŠ Palackého, později v hale reálného gymnázia. Klub angažuje jako trenéra Svatopluka Horáka, který přivádí další zkušené hráče, jak z Olomouce, tak i jiných měst. Tým mužů se pohybuje na špici tabulky, bohužel vytoužený postup nám nebyl přán, vždy proti nám hrál tým s vyššími ambicemi, ať to byl Nový Jičín nebo Opava. O basketbal projevili zájem i diváci, návštěvnost na třetí nejvyšší soutěži byla 200 – 300 diváků, vždy se hrálo ve skvělé atmosféře, na hanácké derby s Olomoucí bylo hlediště vždy plné, určitě přišlo 500 diváků. Na sklonku desetiletí se však začala dostavovat pozvolna krize, družstvo mělo sice stabilní složení,ale výsledkově se pomalu propadalo a začaly panovat obavy, že sestoupí. Vedení reagovalo změnou trenéra, příčina však byla, že někteří hráči z pracovních důvodů takřka netrénovali a na jejich výkonu to bylo vidět. Byla to hra o bytí a nebytí, na udržení celostátní soutěže byly vázány prostředky sponzorů, kterými v té době byli hlavně Oděvní podnik Prostějov a Dopravní stavby, později nás výrazně podporovalo i město Prostějov.

      Začátek období byl ve znamení úpadku péče o mládež, veškeré úsilí směřovalo k A týmu dospělých, hrálo i B družstvo, a to sdružený okresní přebor na jižní Moravě. V té době dosáhla popularita basketbalu na školách vrcholu, hrála většina škol okresu Prostějov a klub mohl čerpat z řady talentů. Vedení basketbalu nevěnovalo tomuto žádnou pozornost a tak v roce 1993 přihlásila ZŠ sídliště Svobody do soutěže první týmy. Vstup žáků do rozjeté soutěže na jižní Moravě byl famózní, od příští sezóny již hráči hráli pod hlavičkou klubu a dařilo se získávat většinu talentů. Bratři Stužkové, Povýšil, Skulník, Vašíček, Popelka, Straka a další, nar. většinou v roce 79 a 80, trénují pod vedení Michala Mullera a po několika sezónách nahrazují starší hráče v družstvu dospělých. Končící éru trenérů nahrazuje nová generace, Emil Remenec ml.,Luděk Svoboda, Petr Janoušek,  Pavel Švécar a další.Po dvou ročnících přechází všechna mládežnická družstva z oblasti jižní Morava na sever. Po mnoha desetiletích jsme začali hrát s jinými soupeři. Hlavním důvodem bylo to, že do většiny měst jihu byla komplikovaná doprava, soupeři severní Moravy byli většinou blíže, kladem byla i výrazně lepší organizace soutěží. Úspěchy se dostavily i v dalších oblastech – klub v této době neměl prakticky žádného kvalifikovaného trenéra, během několika let se podařilo většině trenérů získat licenci, umožňující pomýšlet i celostátní soutěže. V klubu se po delší době objevili rozhodčí, po skromných začátcích pěti průkopníků (F.Opletal, P.Opletal, L.Svoboda, P.Janoušek a K.Schneider) se dařilo řady arbitrů nejenom rozšiřovat,ale nejlepší se postupně prosazovali na řízení celostátních soutěží.Úspěchy jsem zaznamenali i na poli organizace – stali jsme se pořadateli školení trenérů basketbalu,  rozhodčích a byli jsme poprvé pověřeni výborem minibasketbalu pořádáním Mistrovství ČR.Aktivity klubu se obrací i na tehdy velmi populární streetbal, uspořádali jsme několik ročníků turnajů v tomto basketbalu spřízněném odvětví, největší akce se účastní přes 200 hráčů. Po několika slabších ročnících mládeže se daří dát dohromady perspektivní ročník 85. Svaťa Horák k němu přivádí zkušeného trenéra Jiřího Marvana. Na výsledky se nemuselo dlouho čekat, v roce 1998 vybojoval  tým starších žáků na Mistrovství ČR v Praze historicky první medaili pro klub za 3.místo. Bohužel hned na začátku dalšího ročníku trenér Marvan začne klást nepochopitelné požadavky a od týmu odchází. Část hráčů přešla hrát extraligu do Olomouce, další pokračovali pod vedením Petra Jakubíka, výsledky však nebyly tak přesvědčivé. V klubu v té době trénují další výborné ročníky, 87 a 88. Ihned po zvládnutí základů v roce 1997 jedou trenéři Svoboda a Janoušek na Mistrovství ČR tehdy vznikající kategorie nejmladší minižáci do Poděbrad, 5. místo je prvním, ne však posledním úspěchem. V následujícím roce vyhrává tým nejmladších basketbalistů prestižní mezinárodní turnaj BADEM v Žilině, zde o sobě dává vědět poprvé Petr Dokoupil. Družstvo pak přebírá Pavel Švécar a v roce 2000 s ním získává na Mistrovství ČR mladších žáků ve Slaném druhou bronzovou medaili pro Prostějov. Na konci období pracují v klubu dva týmy dospělých a sedm týmů mládeže, z toho dvě dívčí družstva.Celé popisované období vede klub soudní spor o svoji základnu, letní tělocvičnu u velodromu, se Sokolskou jednotou, nakonec dochází k mimosoudní dohodě  a zdevastovaná  tělocvična se stává majetkem TJ OP Prostějov. Po letech zimy, topení vyjetým motorovým olejem, kdy teplo bylo jen ve středovém kruhu, měl klub konečně svoji základnu.Za podpory města dochází k rekonstrukci, konečně funguje topení, je opravena podlaha a zbudováno sociální zařízení. Spory se většiny družstev ovšem nedotkly, mládež trénovala ve školních tělocvičnách, výborná byla spolupráce s Městským domem dětí a mládeže, kde v té době dělal ředitele Zdeněk Ondra.Naši mládežníci byli zároveň členy DDM, to  nám za to umožňovalo vstup do škol. Výbor basketbalového oddílu, který po rezignaci Zdeňka Larvy z pracovních důvodů vede Ivan Pospíšil, rozhoduje navázat na tradici z roku 1980 a rok 2000 slaví 50. výročí založení basketbalu v Prostějově. Tým pamětníků  Břetislav Muller, Vladimír Běhal, Vladimír Zeman, Ivo Skřek a Jan Salaj sepisují historii do Almanachu, pořádáme vydařené setkání pamětníků a je jasné, že basketbal v Prostějově překonal toto desetiletí na  výbornou.

 

Nové tisíciletí – cesta na vrchol ….

 

       Na začátku nového tisíciletí nikdo z basketbalistů netušil, co všechno na nás čeká. Jestliže některé ročníky mladých basketbalistů byly skvělé, následovalo několik nepříliš povedených. Dařilo se nám sice držet talenty v dorostenecké lize,ale nejlepší opět začali odcházet, většinou do BCM Olomouc. Klíčový zlom nastal v roce 2003 – do prostějovského basketbalu vstoupila společnost TK+, do té doby známá především svým působením v tenise. Ta postupně rozšiřovala okruh svých zájmů a tak vedle organizace Jágr teamu se v hledáčku manažerů objevil i basketbal. Vznikl projekt, jehož cílem bylo hrát basketbal na nejvyšší úrovni, tzn. hrát o přední místa v Mattoni NBL a účastnit se evropských pohárů. Prvním krokem bylo odkoupení prvoligové licence od Slavie Kroměříž. Ta v tomto roce sestoupila z extraligy a tým zmítaný problémy šel hrát na místo Prostějova třetí nejvyšší soutěž. Pod vedením nově angažovaného trenéra Petera Bálinta se začal formovat zcela nový tým, z prostějovských hráčů se zde o místo zkusili poprat pouze Roman Vítek a Viktor Skulník. Družstvo složené z profesionálů s přehledem vyhrálo základní část druhé nejvyšší soutěže a v play off  nám cestu pouze mírně zdramatizovala Sadská, finále s Kolínem bylo jasně v naší režii. Jako nováček v nejvyšší soutěži tým značně posílil, hvězdou výběru byl Američan Craig Callahan, jemuž dobře sekundoval krajan David Palmer. Z Opavy přišlo hvězdné duo - rozehrávač Petr Czudek a křídlo Marek Stuchlý, jako trenér byl angažován Predrag Benaček. Stávající trenér Peter Bálint se stal šéftrenérem mládeže. Spolu se vstupem do vrcholového basketbalu docházelo k modernizaci haly, kde se hrálo. Hala Sportcentra byla postavena na okraji města, nebyla stavebně dokončena a ze strany uživatelů sportovišť byl o ní malý zájem. Po řadu zim se zde  vůbec netopilo, chyběly šatny, sprchy, funkční byla pouze část budovy,kde byl dům dětí a mládeže. Do dnešní doby byla hala přebudována jako důstojný stánek nejenom pro basketbal,ale pro většinu vrcholných akcí, nejenom sportovních, hraje se zde volejbal žen, pořádají mistrovství světa v nohejbale nebo taneční soutěže, včetně Mistrovství světa tzv. discodromy. Z doposud chybějícího zázemí tak byla položena nová palubovka, sníženy stropy, zmodernizováno hlediště, zbudovány šatny, sprchy, klubovny, osvětlení, bezpečnostní východy, vyměněna vzduchotechnika atp. Vznikl tak důstojný stánek, se dvěma hřiště na basketbal a kde může přihlížet až 2 500 diváků. Rekonstrukce se v posledních letech dočkala i „stařičká“ letní tělocvična, kterou prošla většina basketbalistů Prostějova, vznikl tak stánek ,který lze využívat, když na Sportcentru není možné trénovat. První sezóna 2004/5 v Mattoni NBL  nezačala nejlépe, hned první soupeř Nymburk nás deklasoval 67:101 a zchladil tak představy, že půjdeme ve stopách Opavy, která jako nováček hned získala titul. Druhé kolo však bylo již ve znamení vítězství  se Spartou Praha a začala vítězná vlna a BK Prostějov se pevně usadil na 2. příčce tabulky za bezkonkurenčním Nymburkem. Zklamání přineslo až semifinále play off, kde nám byl soupeřem Kunín. Po jasném vítězství doma i na půdě soupeře všichni doma očekávali jasný postup do finále. V zápase, kde jsme vedli skoro o dvacet bodů, se již hráči Prostějova viděli ve finále, Kunín vsadil vše na riskantní střelbu, americký hráč Warrick začal trefovat z neuvěřitelných  pozicí, otočil nejenom zápas ale i sérii ve prospěch Kunína. Na zklamaný výběr Prostějova zbylo třetí místo, vybojované s týmem A+ Brno.Spolu s vrcholovým basketbalem vzniká i Fan klub prostějovského basketbalu. Na domácích zápasech je vždy návštěvnost přes 1000 diváků a jádro fanoušků jezdí podporovat svůj tým i na většinu venkovních utkání. Zápasy se vždy hrají ve skvělé atmosféře a ukazuje se, že v Prostějově je o dobrý sport vždy zájem.Zásadní obrat byl u mládeže. Na základě dohody s klubem BCM Olomouc byla vyjednána dohoda o přechodu vrcholových dorosteneckých týmů juniorů a kadetů z tohoto města do Prostějova. Tento ročník se již hrál pod hlavičkou BK Prostějov, hráči ovšem trénovali v Olomouci. Tým juniorů vybojoval v tomto roce bronzovou medaili na Mistrovství ČR v Praze, tahounem týmu byl Pavel Pumprla, dále zde hráli Martin Vaňák či Petr Dokoupil, vše hráči, kteří se prosadili i v nejvyšší soutěži. Při základní škole dr.Horáka vznikají sportovní třídy basketbalu, jako trenér zde nastupuje Jirka Budňák, vedoucího trenéra dělá Emil Remenec ml.

    Další ročník 2005/6 začal opět ve znamení velkých ambicí. K družstvu přišel nový trenér ze Slovenska Lubomír Urban.Bohužel tato volba, stejně jako příchody některých zahraničních hráčů, se neukázaly jako šťastný tah, po nepřesvědčivých výsledcích a řadě změn v kádru hráčů dohrává družstvo pod vedení Michala Pekárka a historie se opakuje – po neúspěchu v semifinále s Kunínem obhajujeme 3.místo, tentokrát s Děčínem. Družstvo juniorů a kadetů přechází plně do Prostějova, jsou zde pro ně vytvořeny velmi dobré podmínky, oba týmy hrají nejvyšší soutěž – extraligu.Junioři obsazují v tabulce 5. místo, bohužel v čtvrtfinále vypadli s USK Praha, kadeti jsou osmí, v play off vypadnou z budoucím mistrem z Pardubic.

     Třetí ročník našeho působení v MNBL 2006/7 sliboval opět posun vpřed. Odešel sice Callahan,ale k týmu se podařilo získat reprezentačního trenéra Michala Ježdíka a jako asistenta neméně ostříleného Miroslava Marka. Bohužel ani těm se nedaří výsledkově a vstup do soutěže je mnohem slabší než předchozí ročníky. Trenér Ježdík je odvolán, jeho místo zaujme Marko, v týmu je provedena řada změn a  klub po základní části končí na třetím místě. V play off konečně nenarážíme na Kunín,hrajeme s Děčínem, který našemu týmu podstatně více vyhovuje. V dramatické sérii hrané na tři vítězství sice vedeme 2:0, Děčín ale dokáže sérii srovnat a rozhoduje se v pátém utkání v Děčíně.Po vítězství 71:83 si naši hráči konečně mohou oddechnout, jsou v slibovaném finále. Zde sice podléháme Nymburku jasně 3:0,ale konečně se daří plnit avizovaný cíl, zisk stříbrné medaile.

Mládežnické týmy v extralize již nemají medailové ambice, tým obsadil 6.místo a  z dalších bojů vypadá v play off s Opavou, kadeti se do vyřazovacích bojů vůbec nedostali, skončili na 9.místě. V soutěži chlapeckých družstev konečně dochází k tomu, že klub do soutěží přihlásí všechny kategorie, doposud se toto nepodařilo. Bohužel výkonnost žákovských a minižákovských týmů není vysoká, v dalších letech na to klub doplatí ztrátou extraligy v kadetech. V tomto roce došlo k pozoruhodné události. Několik sezón v klubu působil tým děvčat, který neustále zlepšoval svoji výkonnost, poslední tři roky hrál dorosteneckou ligu. V tomto roce trenéři Martin Zatloukal a Jan Růžička usoudili, že tým nemá další perspektivu a část hráček odchází hrát do Olomouce. Prostějovský basketbal tak zažil po třetí vzestup a tentokrát zcela nečekaný pád ženského basketbalu, zklamání o to větší, že vše nasvědčovalo tomu, že v Prostějově se bude po třicetileté pauze hrát opět basketbal kategorie ženy. Neúspěchem několika posledních let bylo i to, že se za tímto úspěšným výběrem dívek ročníku 88 a mladších nepodařilo vytvořit další družstva, naše snaha narážela na malý zájem dívek a nedostatek talentů. Mezi odcházejícími hráčkami vynikly především Gabriela Svobodová, která si zahrála i nejvyšší soutěž za UP Olomouc, Martina Kalábová a Tereza Růžičková, z mladších pak Kateřina Zatloukalová nebo Nela Svobodová.

     Čtvrtý rok v M NBL 2007/8 se A tým mužů opět výrazně změnil. Trenér Marko pokračuje na lavičce trenéra, odchází Stuchlý a Czudek, jehož místo na rozehrávce zaujme hvězda ligy Rahsaan Ames.Tým se opět sehrává, některé zahraniční posily odchází ještě před vánocemi a historie se do třetice opakuje, po čtvrtém (ověřit) místě přecházíme nejprve v play off 3:1 přes Ostravu, pak nás čeká další bitva s Novým Jičínem, kde opět prohráváme 3:2. O třetí místo se tento rok nehraje, takže tým má další bronzovou medaili.

V mládeži dochází k úspěchu, který málokdo čekal. Junioři se probojovali na Mistrovství ČR, v tabulce sice končí na 5.místě, v play off však přechází přes svého protivníka ze Sokola pražského vpo nelítostném boji 3:2. A jede na Mistrovství ČR do Pardubic. Zde se výběr trenéra mládeže Petera Bálinta stává štikou a překvapivě poráží favorita z Pardubic i Ostravy, porážka s USK Praha znamená, že nakonec bereme historicky první stříbrnou medaili pro mládež. To však nebylo vše, v Pardubicích se koná Mistrovství ČR nejmladších minižaček, kam se probojoval tým vedený Pavlem Švécarem. I ten se stává překvapením, postupně poráží všechny své soupeře a nakonec jej zastaví pouze suverénní tým Sokola Hradec Králové, hráčky Adéla Neubauerová a Renata Fialová se dostaly do All stars turnaje. Další medaile znamená, že tento ročník je medailově nejbohatší, především stříbro juniorů je vysoko ceněné. Junioři jsou úspěšní i v kategorii mužů. Vedení zakupuje před sezonou pro mladíky 2.ligu. Tým vstoupí do soutěže velmi nešťastně a sedm porážek v řadě nutí vedení k zamyšlení, co dál. Družstvo posílí pendli z nejvyšší soutěže a především věčný náhradník Luděk Jurečka se stává hvězdou soutěže. Po katastrofálním začátku družstvo soutěž vyhrává a poměrně snadno si poradí i v play off a postupuje do 1.ligy.
     Ani v ročníku 2008/9 nemá vedení klubu šťastnou ruku s výběrem trenéra. Srb Ivica Mavrenski je snad tím nejhorším řešením, nedaří se stabilizovat kádr hvězd a vedení brzy trenéra odvolává. Trenérem se stává Miroslav Marko, ani ten ovšem sezónu nedokončí a je vystřídán Peterem Bálintem. Marko přechází na pozici trenéra mládeže a po sezóně v klubu končí.Družstvo končí po základní části na 4. místě, v play off si sice poradí s Libercem, nejlepší tým Nymburka je ovšem nad jeho síly. Další bronzová medaile je snad po zpackané sezóně mírnou náplastí, při podmínkách, které hráči v Prostějově mají se ovšem čekalo více. V tomto roce postaví klub do soutěže dospělých hned 4 týmy, kromě áčka v Mattonce hrají mladíci, posílení o pendly druhou nejvyšší souěž, C tým odchází z krajského přeboru I. Třídy na jižní Moravě do OP Moravy střední a tým starších hráčů reprezentuje v téže soutěži jako Prostějov D. Ten získal posilu, po řadě let se do klubu vrátil  pivot Pavel Buriánek, jehož zkušenosti a dobrá výkonnost vedou k dobrému umístění.Mladíci nakonec 1.ligu ztrácí, pendlovat již nemůže Jurečka a další nejsou dostatečně vyzrálí na tuto úroveň, kde většina družstev hraje s pendly z MNBL a základ tvoří zkušení Pokračuje medailová smršť trenéra Pavla Švécara. Prostějov získává pořadatelství Festivalu, což je vlastně Mistrovství ČR v kategorii nejmladší minižačky roč. 98. Družstvo trénuje v oblastním přeboru Pavel Buriánek, pivot, který se vrátil z angažmá v rakouském Kraftwerk Wels, kde zároveň trénoval. Těsná výhra v oblastním přeboru nedává moc velké naděje, v týmu mladších minižaček je ovšem několik hráček, které ještě patří do této kategorie. Mistrovství tak vedou dva kouči, zatímco svěřenkyně Pavla Buriánka na své vrstevnice výkonnostně většinou nestačí, převaha hráček od trenéra Pavla Švécara je tak zdrcující, že do poločasu je vždy rozhodnuto. Ve finále porážíme i hlavního favorita Slovanku Praha a slavíme tak historicky první zlatou medaili, nejlepší hráčkou festivalu je Adéla Neubauerová, do All stars jsou jmenovány Hana Tilšarová a Michaela Krátká.. Trenér Švécar tak zkompletoval svoji sbírku medailí, v tomto roce to ale nebylo vše. Na Festivalu mladších minižaček v Praze jsou děvčata třetí a tak i tento ročník má basketbal v Prostějově tři medaile. K útlumu dochází v kategoriích juniorů i kadetů, po dlouhé době junioři nehrají play off, kadeti dokonce sestupují z nejvyšší soutěže. Naopak úspěchem a vkladem do budoucna je to, že po několika letech žáci vybojovali účast v celostátní lize. Skončili sice na posledním místě, v týmu ovšem hrála většina chlapců mladších a ti dokázali svoje zkušenosti zúročit.
      Poslední rok dekády  opět překonává předchozí. Podle počtu získaných medailí  i v počtu umístění se prostějovský basketbal zařazuje mezi nejlepší kluby v České republice. Tým Mattoni NBL pod vedením Patera Bálinta získává hráče, kteří nejsou sice hvězdami,ale jsou ochotni pracovat pro tým, výrazně se lepší obrana a tým končí v základní části na 3. místě. Play off nám do třetice přihraje v boji o medaile Nový Jičín, tentokrát se nám však v posledním zápase na půdě soupeře daří zlomit prokletí tohoto týmu a postoupit do finále, kde nás čekal suverén- Nymburk. Náš tým,decimovaný zraněními a dlouhými sériemi na favorika nestačil, podal však velmi sympatický výkon a stříbrná medaile byla zaslouženou odměnou.  Tahouny byly kanadský pivot Landry, litevští hráči Veikalas a Šlezas, americký rozehrávač Lawrence a další hráči, vedení kapitánem Prášilem. O tom, zda dokáží děvčata udržet svoje medailové ambice měli někteří pochyby, pak minižačky vše rychle vyvrátily. Nejmladší minižačky trenérů Váši Mazalové a Pavla Buriánka sice přivezly ze Strakonic 4.místo, později se ukázalo, že tým Klatov, který nás v boji o finále porazil hrál se staršími hráčkami a i když naše děvčata medaile neviděla, obsadila nakonec 3. místo. Další týden vyšel tah s pořadatelstvím Mistrovství ČR starších minižaček, přihlásili jsme se k pořadatelství, i když jsme nakonec vůbec nemuseli postoupit, domácí prostředí haly Sportcentra se nakonec ukázalo rozhodující a děvčata ročníku 97 trenéra Pavla Švécara se po po stříbru a bronzu dočkala i medaile zlaté. Do třetice se mladší minižačky vydaly do Prahy obhajovat titul z loňského roku. Po suverénním postupu ze skupiny jsme se ve finále opět utkali s domácí Slovankou. Po prohraném poločase se naše děvčata rozehrála a nakonec ani jeden ze soupeřů neodešel z porážkou menší než o 20 b. Trenéři Pavel Švécar a Pavel Buriánek mohli opět slavit. K těmto medailím přibyla ještě jedna. Naši žáci U14 hráli opět žákovskou ligu, po předchozím roce však bez větších ambicí. Tým trenérů Lukáše Nápravníka a Vlastimila Homolky si však nehrál na hvězdy a tvrdě pracoval, neustále se lepšil a nakonec se probojoval na Mistrovství ČR do Ostravy. Zde podlehl pouze domácím a Pardubicím a po zásluze si odvezl bronz. Hlavní zásluhu na tomto nečekaném úspěchu měli pivot Kořínek a rozehrávač Pekárek.